Recenze: Aliance

 

"... Pak se strhne povyk." Poslední věta z Rezistence. Kdo by váhal s pokračováním?

 

Nádherná. Nikdy by mě nenapadlo, že k sobě bude tak pěkně pasovat modrá a oranžová.

Na frakcích založená společnost, v níž Tris Prior kdysi věřila, je v troskách – zničená násilím a mocenskými boji, zjizvená ztrátou a zradou. Když tedy dostane možnost prozkoumat venkovní svět, neváhá, je připravená. Třeba právě za plotem ona i Tobias naleznou společný lehčí život, svobodný od zbytečně komplikovaných lží, zamotaných vztahů a bolestných vzpomínek.

Ale Trisina nová realita je mnohem alarmující než ta, co nechala za sebou. Staré objevy jsou rychle zbaveny své důležitosti. Výbušné nové pravdy mění srdce těch, které miluje. A Tris tak znovu musí bojovat, aby dokázala pochopit složitost lidské povahy – i své vlastní – zatímco čelí rozhodování o odvaze, oddanosti, obětavosti a lásce.

Vyprávění ze dvou pohledů přivede sérii k silnému závěru a odhalí tajemství dystopického světa, jenž uchvátil miliony čtenářů.

( zdroj: Databázeknih.cz )

 

Tohle je vůbec první série, u které jsem se obávala, že autorka má v příběhu logické trhliny a hodlá je tam nechat. Myslím tím konkrétně první díl, kdy mi řada věcí přišla nelogická ( to se stalo hned po tom, kdy jedna recenzentka z databáze knih zapojila matematiku a spočítala si, kolik žije v Chcicagu obyvatel ). 
Nemohla jsem se více mýlit. Už v Rezistenci  V. Rothová poodhalila roušku tajemství, kterou byla tato série doposud zahalena.

To, co přišlo v Alianci, jsem ale vůbec nečekala.

 

Bylo mi jasné, že kroky hlavních hrdinů povedou za hranice Chicaga. Jenže ani v novém světě není všechno úplně v pořádku a Tris s Tobiasem musejí konat řadu rozhodnutí. Jak se mají rozhodnout, když ani jedna možnost není ideální?  

„ Myslím si, že Tris měla pravdu - když si člověk musí vybrat mezi dvěma špatnými možnostmi, vybere si tu, kterou zachrání své blízké "

Ten, kdo očekává od Aliance pořádnou dávku akce, bude zklamán. Děj se zabývá trojicí slov – genetikou, DNA a experimenty. Docela zajímavé téma.

Během čtení jsem se stačila utvrdit v tom, že není dobré si oblibovat velké množství postav. Proč?  Napovím vám tím, že si ode mě autorka vysloužila nový přídomek: George R. R. Martin v dámském provedení. 

„ Každý v sobě máme kousek zla, a dokud ho nerozpoznáme sami v sobě, nedokážeme ho odpustit ani druhým. Teprve pak je můžeme skutečně milovat.“

Jak už asi víte, příběh je tentokrát vyprávěn nejen z pohledu Tris, ale také Tobiase. Připadalo mi, jako kdyby to najednou byl někdo úplně jiný. Ale když se nad tím více zamyslím, tak je přesně takový, jaký by být měl. Ten malý nejistý kluk se šrámy na duši, který prostě chtěl pro druhé něco znamenat.

A díky Tris se stal lepším člověkem.  

Alianci dávám pět hvězdiček - za celkovou pointu a za to, že autorka měla odvahu a udělala konec takový, jaký je ( drobný spoiler -

ikdyž bych ten šťastný konec oběma moc přála. ZDE si můžete přečíst vyjádření samotné autorky ke konci knihy.

Nakonec si tu dovolím citovat jednu uživatelku z databáze knih:

„ Statečnost nespočívá  jenom v "neohrožených" činech, ale i v nesobeckých činech."